Ze školy víme, že „Deus ex machina“ je literární a dramatický pojem. Byl to způsob, kterým antičtí divadelníci řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal jejich hlavní hrdina. Když už bylo všem ouzko, byl na jeviště prostřednictvím jeřábu spuštěn některý z antických bohů a zapeklitou situaci rozřešil. Zdánlivě věc s právem nesouvisející. Skutečně jen zdánlivě. I v soudní síni může nastat situace jak z antického dramatu. Poslechněte, co se stalo.

Před okresním soudem probíhal celkem banální spor o zaplacení pohledávky. Banka, v podobě žalobce, zastoupena advokátem, žalovala zaplacení dluhu z úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla podepsána manželi jako společnými a nerozdílnými dlužníky, úvěr byl vyplacen. Výzvy k zaplacení dluhu byly převzaty. Dluh, nutno dodat, že částka jdoucí do desítek tisíc, nikdo pořádně nesplácel. Banka urgovala a řešila věc smírně, ale bez výsledku až byla nucena podat žalobu. Na první pohled jasná záležitost.

Žalovaný dlužník, jsa rovněž advokátně zastoupen a v době konání soudu již „bývalý manžel“, však se slzami v očích a s hněvem v hlasu pohledávku banky tvrdě popíral. Smlouvu o úvěru nikdy nepodepsal, peníze nikdy neviděl. Bývalá manželka na něj spáchala podvod, když za jeho zády jednala s bankou a tvrdil, že to ostatně nebylo poprvé. Všem v soudní síni se to však zákonitě zdálo jako hodně účelová obhajoba. Stín pochybností snad vzbuzovala jen ta skutečnost, že účastnická výpověď bývalé manželky nebyla jaksi možná. K soudu se totiž zásadně nedostavovala. Ono ostatně nebylo moc divu, neboť jak soud následně zjistil, byla paní bývalá manželka již tři roky celostátně hledána policií pro majetkovou trestnou činnost, policie ji intenzivně naháněla po celé republice a z pochopitelných důvodů tedy soudní jednání ignorovala.

Soudu nezbylo nic jiného než přistoupit k provádění dokazování. Důkaz úvěrovou smlouvou byl jasný. Podepsána byla a právně platná taky. Výpis z účtu banky osvědčil, že peníze byly vyplaceny. Ano, na účet bývalé manželky, ale každý ženatý chlap vám potvrdí, že to není nic neobvyklého. Znalecký posudek ohledně pravosti podpisu moc světla nevnesl, protože k pánově smůle byl jeho podpis pouze takový jednoduchý klikiháček, že i soudní znalec nad jeho pravostí jen „pomyslně“ pokrčil rameny. Bankovní úřednice odsvědčila, že paní dlužnice přišla do banky s manželem, prokázali se prý doklady totožnosti a doklady příjmů, podepsali smlouvy a peníze banka vyplatila. Pana žalovaného si pro odstup času už nevybavuje, ale myslí si, že to byl on.

Proti výpovědi žalovaného exmanžela tak stála celá řada hodnověrných důkazů, které jasně svědčily proti němu. Dluh bude muset zaplatit společně s manželkou, nicméně ta mu asi při splácení dluhu moc nápomocná nebude. Soud tedy vyzval procesní strany, aby sdělily, zda mají ještě nějaké další návrhy na doplnění dokazování, které chtějí soudu předložit. Zároveň soud strany poučil, že pokud tyto důkazy nepředloží nyní, nebudou to moci, až na pár výjimek, učinit ani v budoucnu. V právnické hantýrce tomu říkáme “koncentrace řízení“. Tady se láme právnický chleba a je to prakticky poslední možnost jak zvrátit důkazně misku vah na svou stranu, před tím, než soud o věci rozhodne. Právní zástupce žalovaného exmanžela se vehementně domáhal důkazu výpovědí bývalé manželky a navrhoval vyčkat s rozhodnutím na okamžik, kdy bude policií zadržena. To však soud z pochopitelných důvodů odmítl, neboť v civilní věci nebude s rozhodnutím čekat na zadržení žalované, které se navíc jeví jako obtížné, neboť paní žalované se úspěšně daří unikat již tři roky a zdá se, že v tom úspěšně bude pokračovat i nadále. Její účast tedy soud neočekává. Past sklapla na prázdno. Rozsudek zdál se být neodvratným.

V tu chvíli na dveře jednací síně někdo lehce zaklepal. V první chvíli všichni mysleli, že se jim to zdálo, ale protože se klepání ozvalo znovu, soudce svým burácivým „dááále“ vyzval klepajícího ke vstupu do jednací síně. K překvapení všech, s předvoláním v ruce, vstoupila paní žalovaná. Kdyby do soudní síně přijel medvěd na čtyřkolce, bylo by to pro všechny zúčastněné asi menší překvapení, než že si ausgerechnet zrovna k tomuto soudu najde cestu několik let celostátně hledaná žalovaná. Na omdlení byl především právní zástupce žalobce, protože jak vidno, jeho kauza se začala nebezpečně komplikovat.

Stejně konsternován byl i soudce, který vida paní žalovanou v soudní síni, přerušil jednání na deset minut. Nebylo to ovšem proto, aby se mohl v kanceláři vydýchat. Pan soudce nelenil a první co v pauze udělal je, že zalarmoval stráž a následně policii, takže v následném pokračování přelíčení, již paní žalovaná neseděla u soudu sama, ale jejími průvodci se stali dva urostlí hoši od justiční stráže.

No a věci potom nabraly zcela rychlý a hlavně nečekaný spád. Smlouvy paní podepsala v bance bez vědomí manžela, kdy stafáž k jednání jí dělal její milenec. Byl prý velmi podobný manželovi, paní měla ráda stejné typy. Vypůjčit si manželovu občanku z kredence, kde ji uchovával, nebyl prý nikdy problém. A přesvědčit pošťačku nesoucí obsílky, že manžel spí doma a ona to převezme za něj, to bylo, pane soudce, to nejlehčí, vypovídala překotně žalovaná.

Z původního dramatu se pomalu stávala fraška. I advokát zastupující věřitele pomalu rezignoval, neboť to, co zpočátku vypadalo na jasnou kauzu, obrátilo se vmžiku o sto osmdesát stupňů. Hlavní věcí, která začala všechny zajímat, proč to všechno právě teď a právě tady. Proč se žalovaná, sama o své vůli, rozhodla právě k tomuto konkrétnímu soudu přijít, když obsílek měla na adrese trvalého pobytu od různých soudů nepočítaně, proč jela cca 200 kilometrů z místa, kde se aktuálně zdržovala, vše vypověděla a nechala se zároveň jako osoba hledaná zatknout? Odpověď byla odzbrojující svou upřímností. „Víte pane soudce“ odpověděla paní žalovaná, „on ten můj bejvalej starej je sice kardinální trouba, ale až když jsem mu utratila všechny prachy, zjistila jsem, že ho vlastně miluju“.

No a pak dělejte někomu advokáta, když to právo závisí třeba jen na rozmarech osudu či boží vůle, chcete-li. A oním „deus ex machina“ může být i osoba, od které byste to nikdy nečekali.