Na svých stránkách se s vámi častokrát dělím o své zážitky s právem na soudech českých. Minule jsme v krátkosti navštívili i Okresní soud v Olomouci, jehož součástí je i vazební věznice (https://aktomes.cz/po-soudech-ceskych-aneb-okresne-sod-od-nas-z-olomoca). Netradičně tedy krátká glosa z vazební věznice.

Byl jsem v rámci přípravy na hlavní líčení navštívit svého klienta ve vazební věznici. Nebyl jsem tam poprvé a zřejmě ani naposledy. Jako advokát se do vazební věznice člověk podívá v rámci profese relativně často. Vazba má tu zvláštnost, že jsou v ní drženi lidé nevinní. Jsou to ti, kdož teprve čekají na soud a u nichž byly shledány důvody vazby, které jsme si minule popsali.

Nebudu tady plakat nad tím, zda jsou SKUTEČNĚ vinni nebo nevinni, ani zda si vazbu zaslouží či nikoliv. Chci se zamyslet nad tím, co často kolem sebe v okolí slyším. Že vazba je vlastně pohoda. Stíhaní si tam odpočinou, mají co jíst, mají kde spát, je o ně postaráno a občas se dostanou i na vzduch. Mám teď nějak pocit, že ti, kdo to říkají, nevědí co mluví. Ono to totiž není zase taková pohoda, jak se může zdát někomu, kdo jde právě okolo pod okny.

Život ve vazbě je plný omezení, zákazů, regulí a pravidel. Žádné telefony a internet. Kontakt s blízkými jen občas, žádný alkohol a jídlo jen podle vězeňské kuchyně. Pravidelná večerka, budíček a pravidelná vycházka. I jako advokát vnímám cestou za klientem do výslechových místností, jsa doprovázen justiční stráží za mými zády, zbaven mobilu a perlustrován na vrátnici skrze detekční rám, onu tíživou atmosféru omezení osobní svobody.  Tady nejde o nějaké omezení lidské důstojnosti. Přeci jenom jsme urazili ve vazebním stíhání v rámci demokratizace dost podstatný kus cesty, a co do přístupu pracovníků vězeňské služby jsme v obstojném evropském standardu.

Je tu ale o ono omezení té svobody, kterou už máme tak zažitou pod kůží, že ji v běžném pracovním a rodinném shonu ani nevnímáme. O svobodu volby.

Když totiž vaše práce ve věznici skončí, vězeňská služba vás znovu perlustruje a po projití „tisícem“ zamřížovaných dveří vás vypustí ven, tak potom až venku, v hezkém a slunečném odpoledni, si člověk uvědomí tu skvělou a hlavně reálnou možnost svobody volby.

Mám se dát venku doprava nebo doleva. Můžu oboje. Můžu jet tramvají nebo autobusem. Můžu si dělat cokoliv a jít kamkoliv. Chci dobrý kafe anebo radši víno? Vezmu večer ženu do baru nebo do kina? Pojedu zítra na golf?

Možná vám to přijde banální, ale pokud budete ve vazbě, žádnou z těchto možností mít nebudete. Budete sedět v zamřížované cele s lidmi, které jste si nevybrali, dělat věci na které nemáte absolutně žádný vliv, v době, kterou vám určí jiní.

Zkuste třeba na jeden jediný den dát svému partnerovi absolutní moc nad tím, co a kdy budete dělat. Kdy budete spát a vstávat, co budete jíst, v kolik hodin a na jak dlouhou budete vypuštěni na dvorek. To vše si zkuste na 20 m2 vašeho pokoje, nejlépe spolu s tím otravným a ukecaným sousedem ze sousedního domu co vás už roky připravuje o nervy. Možná dojde k „domácí“ vězeňské vzpouře ještě před obědem. To až zjistíte, jak je to těžké vydržet.

Aby bylo jasno. Já nejsem zarytý odpůrce vazby. Ani si nechci hrát na lidumila a nějakého přílišného humanistu, protože na to jsem už ve svém právnickém životě viděl příliš mnoho špatností mezi klienty.

Vadí mi však, když slýchám pivní řečičky o tom, jak by měli být všichni posláni do tepláků. Nejlépe hned v okamžiku, kdy o nich napíší v Blesku, že jsou to gauneři. Vazba není žádný med, a k tomuhle poznání mi stačí tam zajít jen na pár hodin v pátečním odpoledni.  Vazba je sakra podstatný zásah do vašeho vnímání světa. A pokud se v ní, nedej bůh, ocitnete, tak tenhle svět „venku“ se vám bude najednou jevit v docela jiných barvách.

Po hektickém pracovním týdnu sedím v kavárně blízko vazební věznice, popíjím dobré kafe, píšu tenhle blog a přemýšlím o svobodě. Vždyť je to tak strašně fajn mít možnost volby, a mám pocit, že tuhle svobodu oceníme až ve chvíli, kdy nám ji někdo skutečně vezme. Při běžném překotném toku dní si na ni asi ani nevzpomeneme, natož abychom ji docenili. Je to možná škoda.

Ale možná je to všechno jen tím, že jsem unavený, a jsem tím pádem i trochu na měkko. Ale laskavý čtenář jistě promine advokátovi tohle malé páteční zamyšlení o svobodě.  Užijte si víkend a rozhodně o něm dělejte jen a pouze to co skutečně vy sami chcete.

Třeba mrkněte na náš web (www.aktomes.cz) nebo se k nám připojte na facebooku (https://www.facebook.com/aktomes).IMG_20150806_123751