Hodně klientů, se kterými chodím jako jejich advokát k soudu, nemá se soudním jednáním přílišnou zkušenost. Mnohdy je to jejich první setkání s justičním aparátem a často tak slýchám dotazy, jak ono to tam vlastně funguje.

Soudní řízení není žádné mystérium a ovládá ho několik základních pravidel. Pojďme si je v krátkosti popsat, ať víte, do čeho jdete, pokud vás v budoucnu něco takového potká. Předesílám, že výklad nebude vyčerpávající a neberte ho proto jako doslovný návod na všechny typy soudních řízení. Rozhodně taky nebude úplným rozborem procesních pravidel dle občanského soudního řádu, kterým se soudní jednání zpravidla řídí.  Berte to spíše jako stručný náhled toho co dělat a nedělat, kdy vstávat či sedět, kdy mluvit a kdy se naopak vyplatí být spíše potichu.

V prvé řadě, je nutno se k soudu dostavit a nejlépe na určenou hodinu. Většině soudních jednání předchází písemná podání žaloby a vzájemných vyjádření a na soudní jednání je tak strany nutno předvolat. To se děje předvolánkou, která vám nebo vašemu advokátovi přijde a ze které se dozvíte místo i čas. Co si obléci na sebe jsme si už probrali zde: http://aktomes.cz/zprava-o-ustrojeni-advokata/. Ve zkratce si můžeme pomoci slovy ze Švejka, a tedy „dostavte se v čistém a střízlivém stavu“.

Při vstupu do budovy soudu budete podrobeni ne příliš příjemné proceduře projití bezpečnostním rámem a prohlídkou zavazadel. Už v této fázi se nabízí připomenout, že brát si s sebou jakékoliv nože, sečné a palné zbraně, pepřové spreje a jiné nástroje osobní ochrany je nesmysl, tedy pokud si zrovna nelibujete ve vašem veřejném zostouzení od justiční stáže před ostatními občany do budovy soudu vstupujícími.

Před každou soudní síní visí rozpis stání na celý den, ve kterém to „své“ jednání vždy naleznete. Najdete tam i tzv. „Poučení osob vstupujících do jednací síně“. Přečtěte si ho. Je trochu návodem, jak se v síni chovat.

Ke vstupu do jednací síně budete vždy osobně zapisovatelkou nebo reproduktorem na chodbě vyzváni. Pokud nejdete pozdě, nedoporučuji klepat, bouchat ani se jinak dobývat do jednací síně. Ani hledání soudce po chodbách, s klepáním na hodinky a připomínkou „pane soudce už je čas“, vám nemohu jako advokát doporučit. Vyčkejte vyzvání ke vstupu. Nebojte se, dočkáte se.

Po vstupu do jednací síně bude záležet na vašem procesním postavení, abyste se správně rozhodli, kam si sednout. Pokud budete žalobci, budete sedět po pravici soudce. Naopak jako žalovaní usednete po jeho levici. Jste-li svědci, znalci nebo jiné osoby zúčastněné na řízení, vyčkejte pokynu soudce. Většinou budete usazeni na lavice určené veřejnosti. Soudní jednání je totiž až na výjimky veřejné. Takže jdete-li jako veřejnost, třeba například jako rodinní příslušníci jedné ze stran, usednete rovněž na místa vyhrazená v soudní síni pro veřejnost.

Po usednutí účastníků soud v prvé řadě zjistí totožnost těch stran, co se k soudu dostavili. Občanky či pasy proto vždy s sebou. Následně soud zahájí jednání. Pokud jde o jednání prvé, dá oběma stranám možnost vyjádřit se k případné podjatosti soudce, laicky řečeno dotáže se, zda má některá ze stran důvody pochybovat o soudcově nepodjatosti třeba s ohledem na jeho možný poměr k účastníkům nebo k projednávané věci. Máte-li námitky podjatosti, sdělte je rovnou a bez okolků.

Soud následně vyzve žalobce, aby on, případně jeho právní zástupce, pokud ho má, přednesli žalobu nebo jiný žalobní návrh, který však už před tím zaslali na soud písemně. Můžete tak na žalobu odkázat nebo ji soudu znovu přečíst. Následně dostane prostor strana žalovaná, aby se k žalobě rovněž vyjádřila, případně sdělila své námitky vůči této žalobě. Zde je nutno připomenout, že pokud mluvíme k soudu, vždy se na svém místě postavíme, a to ať jsme žalobci či žalovaní nebo kdokoliv jiný. Vstávat budeme vždy, když budeme chtít soudu něco sdělit nebo něco soudu předložit. Ve výjimečných případech nám soud dovolí sedět, např. kvůli zdravotnímu handicapu, věku nebo pokud soud chce ze své vůle, vést jednání v méně formálním duchu.

Po těchto vyjádřeních soud bude provádět dokazování. Způsobů dokazování je celá řada od předkládání listin, znaleckých posudků, výpovědi svědků apod. Pokud však v průběhu jednání kohokoliv v soudní síni oslovujete, třeba právě navrženého svědka, začínáte vždy oslovením pane/paní a připojíte jeho procesní funkci. Tedy například paní soudkyně, pane svědku, paní znalkyně atp. Při výslechu svědků začíná pokládat otázky zpravidla soud, následně dostane prostor žalobce a potom strana žalovaná. Při pokládání otázek svědkům nebo znalcům můžete sedět. Vždy vstáváte, jen pokud se obracíte k soudu.

Vždy je důležité si uvědomit, že o průběhu řízení si rozhoduje soud sám, vázán pravidly danými zejména občanským soudním řádem. Je proto nepřípustné, abyste soudní jednání svévolně jakkoliv rušili, ptali se bez udělení slova, chovali se vulgárně či urážlivě či jinak mařili soudní jednání. To platí stejně pro vás jako pro přítomnou veřejnost, která má mnohdy tendenci hlasitě „fandit svým koním“. Nedělejte to, ani k tomu nenabádejte své rodinné příslušníky. Pokud totiž budete soudní jednání rušit, můžete se dočkat nejenom ostré reakce ze strany soudce, ale ten má možnost udělovat i peněžité pořádkové pokuty do velmi citelné výše.

Stejně tak jako je zakázáno chovat se jak hulvát, je v soudní síni zakázáno kouřit, jíst a pít. Tento zákaz se vztahuje i na pití prosté vody, byť lze zažít i prolomení této zásady a umožnění napít se, ale to jsou skutečně řídké výjimky.

Poté co proběhne celé dokazování, koncentrace řízení znamenající, že obě strany vynesly všechny své trumfy na stůl, a poté co soud využil případné poučovací možnosti či povinnosti, dá oběma stranám prostor k závěrečným návrhům. Začne žalobce, který obvykle shrne co má za prokázané a zjištěné a bude se snažit naposledy přesvědčit soud o svém nároku. Poté dostane slovo strana žalovaná, aby i ona se naposledy ke sporu vyjádřila a případně nastínila, proč by soud nároku vyhovět naopak neměl.  Následně soud vynese rozsudek. Soud může rozsudek vynést přímo po závěrečných řečech. Nebo soud vyzve strany k opouštění soudní síně s tím, že rozsudek vyhlásí po poradě. V tu chvíli si strany berou své věci s sebou ven před jednací síň a vyčkají na vyhlášení. Soud si může vzít i delší čas na rozmyšlenou a jednání odročit na jiný den za účelem pouze vyhlášení rozsudku.

Při vyhlášení rozsudku v soudní síni všichni stojí. Po vyhlášení rozsudku se všichni posadí a soud své rozhodnutí v krátkosti i odůvodní a poučí strany o opravných prostředcích, tedy zejména o možnosti podat odvolání. Přestože někdy budete cítit po výroku křivdu, rozhodně není soudní síň místem, kde byste měli vyjadřovat hlasitě svou nelibost nad vyneseným rozsudkem. Chováme se i po vynesení rozsudku nám nemilého důstojně a klidně a všechny zanícené argumenty svědčící o nesprávnosti rozhodnutí soudu si necháme pro případné odvolání, protože tady nám k ničemu stejně nebudou a jediné, co si můžeme narážkami na rozsudek vykoledovat je opět jen pořádková pokuta. Stejný postup doporučuji zachovat i přítomné veřejnosti.

Jak vidíte, soudní řízení není po formální stránce nic složitého. Co ho složitým činí, je ta skutečnosti, že nestačí jen vědět kdy a jak, ale je důležité vědět hlavně co říci. Tedy znát argumenty k meritu věci. Ale nebojte, s tím už si poradí váš advokát, kterého si s sebou pro jistotu vždycky k soudu vezměte.

img_20160713_084209