„Ty hele, ty seš jako advokát že jo? No to mě vysvětli, jak můžeš obhajovat všechnu tu verbež a potom večer v klidu usnout?“ Věta, kterou slýchávám docela často v různých obměnách. Tu méně, tu více fundovanou. Více či méně ovlivněnou množstvím vypitého moku. Poselství je však vždycky stejné. Advokáti obhajují gaunery. Jestli je obhajují, tak jsou gauneři sami anebo by alespoň měli mít ráno morální kocovinu, že pomáhají lumpům.

Když jsem byl ještě mladší, měl jsem snahu argumentovat ústavními zásadami práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Vytahoval jsem naprosto skvělé články Dr. Sokola dostupné všude na internetu, ve kterých přesně popisuje laické veřejnosti, co znamená obhajoba a proč se systému vyplatí raději pustit deset viníků, než zavřít jednoho nevinného.

Přesvědčoval jsem, že žijeme v demokratické společnosti, kde mají platit zásady presumpce neviny a kde má každý právo se účinně hájit před soudem. Většinou jsem se nesetkal s přílišným úspěchem a má právní polemika byla většinou šmahem odmítnuta slovy „stejně bych je zavřel, až by zčernali“.

Dneska jdu na to od lesa. Od obecné roviny hnedka přecházím do roviny osobní. Říkám každému, že ať už v životě kdokoliv spáchá cokoliv, svět není černobílý a pravda většinou nebývá tak úplně jen jedna. Hned zaútočím na nejslabší místo. Na člověka samotného.

Přestaňte teď chvíli svět vidět optikou bulvárního média a zkuste se zamyslet, jak budete uvažovat ve chvíli, kdy se trestní řízení bude týkat přímo vás. Myslím vás osobně. Ne nějaké celebrity, ne politika. Vás. Vaší ženy, vašich rodičů. Nebo vašich děti, ať je to veselejší.

Vžijte se do situace, že k vám vtrhne URNA. Začne zabavovat věci, nasadí vám pouta. Předvede vás na výslech, k podání vysvětlení. Umístí do cely předběžného zadržení. Soud bude za chvíli rozhodovat o vaší vazbě. Proti vám v tu chvíli bude postavena celá policejní mašinérie, státní zástupce se všemi technickými a finančními zdroji státu. Bude vás čekat soud a možná potom trest. Bez ohledu na to, co jste spáchali, budete zoufale chtít někoho, kdo bude na vaší straně. Někoho, kdo použije všechny legální prostředky, aby váš trest odvrátil anebo ho alespoň zmírnil. Někoho, kdo řekne soudu všechny polehčující okolnosti. Někoho, kdo vám bude brát telefon i ve chvíli, kdy vám ho už nezvedne ani vaše vlastní matka.

Kdo tvrdí, že by sám advokáta odmítl v případě, že by trestný čin skutečné spáchal, je podle mě pokrytec. Z vlastní zkušenosti vím, že většinou právě takoví lidé, kteří před tím hrdinně vykřikovali věty o zločinu a trestu, následně se sami vždy zoufale snaží najít advokáta jako někoho, kdo bude jejich poslední záchranou.

Svět by měl být v rovnováze, aby fungoval. Je správně, že policie se snaží co nejvíce trestných činů objasnit. Je dobře, že státní zástupci se snaží věci dotáhnout do spravedlivého konce. Je dobře, že soudci soudí, tu lépe, tu hůře. Znakem každé vyspělé společnosti je ale i to, že se i zločincům umožní mít někoho, kdo promluví před soudem v jejich prospěch. Až budete stát před soudcem a státní zastupitelství na vás bude dštít oheň a síru, bude ten chlápek v taláru na pravé straně možná ten poslední, u koho se dočkáte alespoň nějakého zastání. I kdybyste spáchali sebehnusnější zločin, vždycky si podle mne zasloužíte někoho, kdo proti názorům většiny řekne argumenty, které zmírňují či zcela vyvrací vaši vinu. Někoho, kdo řekne, že svět není jen černá a bílá, ale má v sobě klidně i padesát odstínů šedi.

Zkuste se vžít sami do role souzeného. Přestavte si, jaké to je, když vám před vašimi sousedy shromážděnými v soudní síni sundají pouta. A pak si odpovězte na otázku, zda byste tam před soudem chtěli stát sami. Anebo radši spolu s advokátem jako vaším obhájcem ve dvou. Vaše odpověď je zároveň odpovědí na to, zda by měl mít každý právo na obhajobu.